Mým cílem pro letošní rok bylo najít rovnováhu. Musím si už fakt začít dávat pozor na to, co si přeju – rovnováhu jsem totiž našla dokonalou. Můj rok 2023 byl jako jing a jang: první polovina byla jako sen, druhá spíš jako noční můra. V první polovině jsem plná nadšení cestovala a skákala do všeho po hlavě, v druhé polovině jsem ležela doma se zlomenou rukou a koukala do stropu. Rovnováha radosti a slz byla letos fakt dokonalá. Jedno ale letošnímu roku musím nechat – byl barevný, intenzivní a nezapomenutelný. Pokořila jsem nový výškový rekord, abych pak mohla zase spadnout úplně dolů a začít se pomalu zvedat zpět. A na vlastní kůži si opět vyzkoušet, že platí moje heslo Všechno je výhoda.
Velkolepý start aneb každý měsíc jedna hvězdná kampaň
V lednu jsem už tradičně pomáhala své mentorce Sigrun s kampaní na program Kickstart, kam s mojí podporou naskočilo 52 žen, které si za 10 týdnů vytvořily první online kurzy. Sigrun měla v kampani přes 20 000 lidí a sledovat zákulisí takto velké akce pro mě bylo hodně inspirativní – mimo jiné i v tom, jak je flexibilní a jak rychle měnila během kampaně plány. Trochu náročné pro affiliate partnery :D, ale skvělé pro fanoušky a pro výsledek kampaně, ve které se nakonec celkový obrat vyšplhal nad 2 miliony dolarů. O detailech kampaně nám pak Sigrun vyprávěla i na prvním retreatu mastermindu Red circle, který se konal u ní doma poblíž Zurichu, a spoustu z jejích vychytávek jsem pak vyzkoušela v své únorové kampani na kurz Prodávejte jako hvězda.
Jako nejlepší affiate partnerka jsem od Sigrun vyhrála VIP den neboli jednodenní offlinové setkání. „Jsem tento měsíc v Dubaji, nechceš přijet sem?“ napsala mi týden před začátkem mé kampaně na Hvězdu. No jasně, že jsem chtěla! Tyhle spontánní nápady miluju – když dělám spontánní a trochu šílený věci, cítím, že žiju. Narychlo jsem si koupila letenky a za pár dní už mě limuzína dovezla z letiště k luxusní restauraci, kam mě Sigrun pozvala na večeři.
V Dubaji jsem nebyla poprvé a obří mrakodrapy, desetiproudé dálnice a všudypřítomné pozlátko rozhodně není něco, co by mě lákalo. Fascinuje mě ale orientální svět a dubajská cílevědomost. Když o svém podnikání přemýšlíte ve stopadesátém patře mrakodrapu s výhledem na město, které se pořád rozrůstá a kde se šejkové předhánějí, který z nich vymyslí něco lepšího, nemůžete mít malé cíle. A po týdnu v Dubaji jsem měla podobně jako šejkové pocit, že nic není nemožné. 🙂
První vysílání ke kampani na Hvězdu jsem dělala ještě z Dubaje a po zbytek minikurzu jsem se vezla na vlně dubajské energie. Pro každý ze 4 copy-typů z mé typologie DACH jsem si oblékla jiný kostým, zkoušela jsem nové věci, užívala jsem si tu boží energii ve velké skupině a to, že můžu kampani věnovat veškerý čas, který mám. Můžu stavět na tom, co už mi funguje, a zároveň si hrát a zkoušet nové věci, paráda!
Do minikurzu naskočilo téměř 6000 lidí a 277 se mnou pak pokračovalo dál v kurzu Prodávejte jako hvězda. Lepší začátek roku jsem si nemohla přát!
Jarní rovnováha mezi prací a cestováním
Zatímco v lednu a v únoru jsem se kvůli kampaním téměř nehnula od počítače, na jaře jsem měla konečně pocit, že se mi povedlo to, co jsem vždycky chtěla – najít si rovnováhu mezi prací a rodinou, zábavou a cestováním. Během týdne jsem hodně pracovala – vedla jsem kurz Prodávejte jako hvězda a Hvězdnou afterparty (klub pro absolventky Hvězdy), vzdělávala jsem se, byla jsem aktivní na sítích a začala jsem pravidelně psát články na blog. O (prodloužených) víkendech jsme ale hodně cestovali po Česku a po Evropě – jezdili jsme hlavně na turnaje v deskové hře go, na kterých hrál muž a nejstarší syn, zatímco já jsem s mladšími dětmi chodila na výlety.
V květnu jsem si ještě dopřála další retreat se Sigrun, tentokrát ve švýcarských Alpách poblíž městečka Nendaz. Místní serpentiny jsem sice při jízdě autem nezvládala moc dobře a na alpský roh jsem nebyla schopná zahrát ani jeden tón :D, ale jinak jsem si užívala nádherné výhledy, vynikající italské jídlo a skvělou společnost. V květnu, kdy se retreat konal, zrovna vrcholil boom kolem umělé inteligence, takže jsme hodně řešily to, jak ji začlenit do naší práce i jak naše podnikání upravit tak, aby pro nás AI představovala výhodu a ne hrozbu. Naplno jsem si uvědomila, že moje role nemusí být v tom, že budu učit, jak používat AI při psaní textů – můžu vás naopak dál učit, jak psát texty na základě vašich zkušeností a jak do nich dávat vaše nápady a emoce, protože právě to bude v záplavě AI-textů čím dál důležitější.
3 měsíce prázdnin
V polovině června skončil kurz Prodávejte jako hvězda a pro mě tak nastal po intenzivní hvězdné jízdě čas na odpočinek – naplánovala jsem si stejně jako loni 3 měsíce prázdnin. Ty jsem zahájila cestou do Malého Tibetu (území na severu Indie), kterou organizovala Linda Horčičková a kam s námi jela ještě moje klientka Martina Godarová. Když se před pár měsíci Linda na sítích zeptala, kdo s ní chce jet do Indie, hned jsem věděla, že JÁ, aniž bych tehdy tušila, proč mě to tak láká. Myslela jsem si, že si do Indie jedu odpočinout a kochat se výhledem na Himaláje a pohledem na buddhistické stavby a sochy, které mě už od dětství přitahovaly.
Po prvních pár dnech mi ale bylo jasné, že jsem si přijela pro daleko víc. Hned v prvním chrámu jsme náhodou natrefili na buddhistickou slavnost a mně okamžitě došlo, že něco takového nezažívám poprvé, ačkoliv to v tomhle životě poprvé je. Podobně silných zážitků, kdy jsem se na určitých místech dostala úplně mimo čas a prostor, jsem měla v Malém Tibetu několik. Často jsem se v klášterech nedokázala ubránit pocitu, že jsem tady doma – zvlášť když jsem byla náhodou oblečená od hlavy až k patě do tmavě červené barvy jako mniši, kteří se kolem mě náhodou shlukli do skupinky a pak mě pozvali na čaj.
Kromě duchovních zážitků jsem si užívala i cestování nádhernou krajinou a ve skvělé společnosti, vynikající jídlo a to, jak jsou místní buddhisté laskaví a tolerantní. A taky mám nový výškový rekord – dostali jsme se do výšky 5 359 m n.m. 🙂
Po návratu z Indie jsem se doma moc neohřála – hned další den jsme všichni odlétali na dovolenou do Gruzie, která je takovým mezistupněm mezi Indií a Evropou, takže mi pomohla adaptovat se zpět do reality. 😀 V Gruzii jsme dva týdny cestovali po pobřeží a kromě starobylých římských památek jsme si užívali vynikající jídlo a úžasnou místní pohostinnost, poloprázdné hotelové bazény a pláže, dlouhé a bezstarostné letní dny, moře, čas s rodinou… Nádhera!
Druhou polovinu července jsme strávili v Lipsku, kde hrál muž s nejstarším synem na go turnajích a já jsem se dvěma menšími dětmi jezdila na výlety, prozkoumávala město a chodila se koupat k jezerům, u kterých jsme se cítili úplně jako u moře. Bydleli jsme v nádherném bytě, kde jsem si připadala jako na zámku, a Lipsko mě nadchlo svou uvolněnou atmosférou. Cítila jsem se plná energie a užívala jsem si cestování s dětmi. A můj syn navíc slavil obrovské úspěchy v go – stal se nejmladším hráčem v historii českého go, který si uhrál mistrovskou třídu dan.
Padá hvězda, něco si přej...
Srpen jsme si užívali doma nebo na táborech a podle původního plánu jsme pak měli po mém Red circle retreatu na Islandu všichni odjet na měsíc do Chorvatska a užít si společně zbytek prázdnin u moře. Jenže na Islandu jsem hned první den retreatu spadla z koně jménem Odin…
Už vím, co je to pulzující bolest. Už vím, jaké to je, když má člověk pocit, že nikdy nevstane. Už vím, že po pádu z koně si příště zavolám sanitku :D, protože ta hodinová cesta autobusem s vyhozeným ramenem a zlomenou rukou byla utrpení. V nemocnici mě pak naštěstí nadopovali něčím na bolest a povedlo se jim nahodit mi rameno zpátky, i když byla ruka zlomená. Naivně jsem si myslela, že mě to teď bude chvíli bolet a tím to celé skončí – ještě, že jsem nevěděla, co všechno mě čeká…
Kvůli bolesti jsem se skoro nemohla hýbat a evidentně máme v těle propojené úplně všechno se vším, protože mě bolel doslova každý pohyb. Vstát z postele byl nadlidský úkon, do kterého jsem se pustila jen v nejvyšší nouzi. Ještě horší než fyzická bolest ale byla ta psychická. Donekonečna jsem si v hlavě rozebírala, proč jsem spadla, střídavě jsem se litovala a střídavě jsem byla vděčná, že se mi nestalo něco horšího, protože jak jsem pak zjistila, posadit úplného začátečníka na klusajícího koně může skončit ještě daleko hůř. Díky holkám z Red circle, které se o mě staraly a střídaly se u mě, jsem zvládla první týden po úrazu i nekonečně dlouhý let domů. Díky terapiím jsem se pak postupně začala dostávat z nejhoršího jak fyzicky, tak psychicky. Nikdy předtím by mě nenapadlo, jak velký šok pro tělo úraz představuje, a jak dlouho se budu dávat do pořádku.
Všechny, kteří mi psali, že mě aspoň Vesmír konečně donutil odpočívat (po 2 měsících prázdnin?) můžu ubezpečit, že stav, kdy vás bolí sebemenší pohyb a nezvládnete se ani sami umýt, takže radši celý den jen koukáte do stropu a litujete se, je pravým opakem odpočinku.
Bolest mě vyčerpávala, takže jsem nebyla schopná poslouchat podcasty nebo dívat se na vzdělávací videa. Neměla jsem mentální kapacitu na cokoliv delšího než pár minut – a tak jsem se začala koukat na reels, které jsem do té doby spíš ignorovala. Vtipná videa mi pomáhala zapomenout na mou všechno-jen-ne-vtipnou situaci a zároveň jsem už začala přemýšlet nad tím, jak bych mohla něco podobného začít tvořit i já, až zvládnu vstát z postele.
Hodně ležícícho času jsem strávila přemýšlením. Když už mě dost lidí uklidnilo, že to, že jsem jako naprostý začátečník spadla z koně, nebyla moje chyba, začala jsem konečně přemýšlet nad jinými tématy: třeba nad tím, co chci doopravdy dělat v životě a v podnikání. Byla jsem schopná vstát z postele maximálně na 30 minut denně. Co můžu za tu dobu udělat, aby mě to fakt bavilo a abych tím svému podnikání pomohla? A tak jsem začala natáčet reels.
Nadšené reakce fanoušků mě povzbuzovaly, abych točila dál, i když pro mě bylo každé natáčení náročné – jen zvednout se z postele mi v té době trvalo 15 minut a nezvládla bych ho bez předchozího nadopování práškama na bolest. Navíc mě tehdy bolel doslova každý pohyb, takže jsem nemohla psát dlouhé texty. Reels pro mě byly ideální řešení – přidala jsem k nim pár vět, pár hashtagů a šla zase spát. Díky natáčení se zlomenou rukou jsem se úplně vzdala posledních zbytků perfekcionismu – neměla jsem kapacitu převlékat se z pyžama nebo si dokonce umýt vlasy, tak jsem natáčela prostě tak, jak to v danou chvíli šlo.
Měla jsem k natáčení velkou motivaci – abych se nezbláznila, potřebovala jsem dělat něco jiného než jen ležet a litovat se. Natáčení mi pomáhalo psychicky. Byla jsem jako herec, který na pódiu na vše zapomene a jen hraje svou veselou roli. Zachránilo mě to.
Kromě toho jsem přemýšlela i o tom, jak ještě více pomáhat svým klientkám – a tak vznikl nový koncept kurzu Prodávejte jako hvězda, který bude nejen rozšířený o nová témata, ale i o podrobné návody, díky nimž bude snadné vše uvést do praxe.
Přemýšlela jsem hodně i o tom, jak moc je moje podnikání závislé na mně a na kampaních – teď bylo totiž jasné, že velkou kampaň na Hvězdu, kterou jsem původně plánovala na podzim, budu muset odložit. Platím obrovské daně, mám velký tým, využívám různé aplikace – moje podnikatelské náklady se pohybují ve stovkách tisíc měsíčně. Měla jsem samozřejmě rezervu a nečekaný výpadek příjmu jsem zvládla, ale celá situace mě přiměla ke změně konceptu, jak chci příští rok prodávat a podnikat.
Podzimní cesta zpátky nahoru
V polovině září jsem uspořádala třídenní živé setkání, kterým jsem zahájila nový běh mastermindu pro pokročilé podnikatelky. Se zlomenou rukou jsem se sice k holkám nemohla připojit ve wellness, ale jinak jsme si užily mastermindování i výlety do Mikulova a okolí – a taky každovečerní posezení na balkóně s burčákem, protože jsem setkání strategicky naplánovala hned po pálavském vinobraní. 😀
Celé září jsem jezdila několikrát týdně do nemocnice na na rehabilitace, cvičení a terapie nebo na kontroly. Ruka se hojila dobře, ale byla jsem unavená z neustálé bolesti i z cestování. Zatím jsem ještě nedokázala pracovat víc než několik hodin denně a každé odpoledne jsem si musela lehnout. A když už se mi zdálo, že se z toho největšího dna začínám vyhrabávat zase nahoru, přišla další rána – koncem září opět voláme sanitku mé nejmladší dceři, která má vrozenou nemoc srdce. Není to poprvé, takže už víme, co máme dělat, ale ty minuty, kdy je v bezvědomí, trvají vždycky věčnost. Na tohle si člověk nezvykne nikdy.
Po návratu z nemocnice jsem se musela zase dávat do pořádku, protože teprve tehdy ze mě spadne všechen stres a můžu s ním začít něco dělat. Terapie po mém úrazu tak plynule přešly do terapií po dalším šoku. Opět mi vše pomáhalo zvládnout natáčení vtipných videí, od kterého jsem si dala pauzu jen během dnů, kdy jsme byly v nemocnici. Začala jsem se učit tvorbu reels i instagramové strategie od zahraničních mentorů a čím dál víc si uvědomovala, jak důležité je tvořit tak, aby mě to opravdu bavilo. A taky jak důležité je být konzistentní a udělat si z něčeho, na čem nám doopravdy záleží, prioritu. Díky reels mi najednou na Instagramu a Facebooku přibývaly každý týden desítky fanoušků a já jsem byla nadšená z toho, kolik toho pro své podnikání můžu udělat i s minimem času a energie. Neměla jsem kapacitu dělat nic, co by pro mě bylo náročné – musela jsem vše dělat nejvíc minimalisticky, jak to jen šlo.
V říjnu jsem se cítila líp, ale na velkou kampaň jsem si pořád fyzicky ani psychicky netroufala – a navíc jsem pořád trávila spoustu času dojížděním do nemocnice a cvičením. Rozhodla jsem se proto udělat předprodej kurzu Prodávejte jako hvězda minimalisticky – dál jsem točila jeden reel denně a uspořádala jsem webinář, který jsem pár dní propagovala jen na sítích bez reklamy. Každý den jsem si položila otázku, co je teď pro mě nejvíc efektivní a co teď v kampani-nekampani zvládnu udělat v situaci, kdy jsem unavená a není mi moc dobře. A tak vznikla moje metoda minimalistické kampaně, kterou jsem později pojmenovala ODIN po islandském koni, kterému jsem postupně dokázala být za vše vděčná.
Jsem realista a od předprodeje na Hvězdu jsem neměla velká očekávání, takže jsem ani nemohla uvěřit tomu, že do kurzu naskočilo 106 žen a dalších 10 si koupilo VIP verzi s mou individuální podporou. Díky téhle zkušenosti mi naplno došlo, jak velký potenciál mají malé kampaně. Zároveň je to pro mě i potvrzením toho, co učím dlouhodobě – že se opravdu vyplatí být na sítích konzistentní a budovat si s fanoušky vztah.
Občas jsem se i převlíkla z pyžama...
V listopadu jsem si už troufla na týdenní výlet do Zurichu. Nejdříve jsem se zúčastnila mezinárodní konference pro online podnikatelky, kterou organizovala Sigrun. Hned první den jsem tam měla přednášku o mém předprodeji na Hvězdu a překvapilo mě, jaký měla ohlas – díky obrovskému zájem publika o tohle téma a povzbuzení holek z Red circle jsem pak vytvořila online workshop o minimalistické kampani, který si začátkem prosince koupilo přes 300 podnikatelek!
Druhý den konference jsem pak vystoupila na pódiu spolu s ostatními ženami z Red circle – a navíc jsem si převzala pohár za titul SOMBA Kickstart winner, který jsem získala v roce 2020, kdy jsem s tvorbou online kurzů začínala. Tehdy pro mě byla práce na mém podnikání hodně náročná – nejmladší dcera měla půl roku a byla jsem doma s ní i se dvěma staršími dětmi. Vše jsem se učila za pochodu, pracovala jsem po nocích, měla jsem strach z každého nového kroku a nejvíc jsem se bála být vidět… Bylo pro mě hodně silné držet v rukou pohár z téhle doby a uvědomit si, kam jsem se za uplynulé 4 roky dostala. A poděkovat svému mladšímu já za to, že do toho tehdy šlo, ačkoliv ještě vůbec nemohlo tušit, jestli moje podnikání bude úspěšné.
Po konferenci jsme měly poblíž Zurichu ještě retreat se Sigrun, kdy jsme kromě mastermindování navštívily špičkové restaurace, koncertní halu v Luzernu, vánoční trhy a taky bar, kde jsem si mohla naživo vyzkoušet mňoukání na hasiče. 🙂 Během letu domů jsem se rozhodla, že chci v Red circle pokračovat i příští rok a nadále se učit a inspirovat od nejlepších evropských podnikatelek (a taky s nimi nadále pařit v barech :D).
V listopadu jsem přednášela na akci pro podnikatelky v Olomouci a v Brně – a velkolepým závěrem měsíce byla živá akce pro moje klientky, kterou jsem stejně jako loni uspořádala v brněnském Semilassu. Letos nás bylo 160 a vešly jsme se jen tak tak – moc všem děkuju za úžasnou atmosféru, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat.
Listopad jsem zakončila velkolepě i co se týče prodejů – po placeném workshopu a po živé akci v Brně naskočilo do Hvězdy 46 dalších žen. A já jsem si v praxi otestovala další způsob, jak prodávat minimalisticky i bez technicky náročných funnelů a energeticky náročných kampaní.
Poklidný konec roku
Během prosince jsem posledních pár let dělala affiliate kampaň pro Sigrun, ale letos jsem se rozhodla ji vypustit. Vzdát se něčeho, co je ověřené, nachystané, na co lidé čekají a na co mám nadšené zpětné vazby, pro mě bylo náročné. Nejsem ale ještě zdravotně úplně v pořádku a vnímala jsem, že se teď potřebuju soustředit především na sebe, na své současné klientky a na můj vlastní kurz Prodávejte jako hvězda, který právě teď aktualizuju a rozšiřuju.
Loni jsem navíc celý adventní čas strávila v Maroku, takže jsem to letos chtěla vynahradit sobě i rodině a chodila jsem na besídky, koncerty, akce pro děti – to vše mi zároveň pomohlo dostat se více do pohody po náročných měsících. I tak ale cítím, že ještě zdaleka nejsem v pořádku fyzicky a psychicky, takže na sebe nekladu velké nároky. Prioritou pro mě je rodina a mé klientky, takže mezi svátky dodělávám materiály ke Hvězdě. A spustila jsem přihlášky na lednovou výzvu zdarma Zahřejte si fanoušky, než začnete prodávat, kterou pojmu spíš v poklidnějším módu, abych vše v pohodě a ve zdraví zvládla. Prostě – rovnováha. 🙂
Co jsem si letos uvědomila?
Že jsem ráda, že jsem si užívala první polovinu roku, kdy jsem byla zdravá, naplno.
Že malé konzistentní kroky každý den vedou k výsledku – ale je náročné je dělat a vydržet dlouhodobě, když nemáme hodně silnou motivaci a podporu.
Že můžu kdykoliv cokoliv změnit.
Že když mě něco láká, nemusím vědět, proč, abych do toho šla.
Že je důležité říkat si o pomoc – i o tu profesionální.
Že je opravdu všechno výhoda, ale někdy může být ze začátku hodně těžké to vidět.
Že se musím naučit snadněji přijímat, co se stalo. A že musím přijmout, že se může kdykoliv stát komukoliv cokokoliv.
Že nemusím pořád růst a jít rychle dopředu. Někdy můžu ležet a jít pomalu.
Že jsem vděčná za vše, co mám. A učím se být vděčná i za to, co není pozitivní.
Že je v pořádku dělat jen to, na co mám kapacitu. Že můžu cokoliv vypustit a pak se k tomu vrátit kdykoliv zpátky, pokud budu chtít.
Závěrečné poděkování
Jsem vděčná za obrovskou podporu, která se mi od vás během tohoto náročného roku dostala. Moc děkuju:
- své rodině za veškerou podporu a pomoc
- všem svým klientkám z Kickstartu, z Hvězdy, z Afterparty a z mastermindu – moc si vážím vaší důvěry a vždycky budete tou nejvyšší prioritou v mém podnikání
- svému úžasnému týmu: projektové manažerce Jindřišce Novotné, asistentkám Hance Machů a Míše Šticové, grafičce Simoně Štreklové, účetní a daňové poradkyni Martině Nýčové, copywriterkám Míše Hakenové, Evě Horáčkové, Silvii Ulrichové a Jaroslavě Novákové, fotografce Kataríně Bríč, specialistce na facebookovou reklamu Anetě Hemereové, ilustrátorce Magdaleně Krejčí a webařce Janě Andréskové. Bez vás bych nedošla tak daleko a byla bych na vše sama.
- fontoložce Andree Grigerové za přednášku na mé konferenci a Dominice Kadeřábkové za skečnouting během konference
- své koučce Lindě Horčičkové a terapeutce Marii Busque – bez vás bych se tak rychle nezvedla
- 15 253 čtenářům mých mailů, 11 083 podnikatelkám a podnikatelům v mé facebookové skupině, 7 014 sledujícím na facebookovém profilu, 2 610 fanouškům na Instagramu, 590 odběratelům mého YouTube kanálu, 1 046 fanouškům na TikToku a 940 fanouškům na Threads. Moc si vážím všech vašich zpráv, komentářů, liků, srdíček, sdílení, GIFů, podpory i diskuzí. A děkuju i za kritiku a zpětnou vazbu, díky které můžu pořád růst a zlepšovat se.
- všem, kteří mě pozvali na rozhovor, i všem, které jsem pozvala já jako hosta do svých vysílání nebo do svých kurzů a programů.
- všem svým mentorům a ženám, které jsou se mnou v kurzech a mastermindech
- všem, které jsem potkala na cestách.
A sobě letos děkuju za to, že jsem nezůstala ležet a že jsem se zvedla. Děkuju si i za to, že jsem během první poloviny roku žila naplno a hodně cestovala, takže jsem pak mohla z těchto zážitků čerpat sílu, když mi bylo nejhůř.
Moc se na vás těším v novém roce – přeju hlavně hodně zdraví a klidu. A ať se vám daří dělat co nejvíce to, co vás láká a co vám přináší opravdovou radost.
Jak rok 2023 prožívaly moje klienty a ženy z mé komunity?
Pojďte nakouknout do zákulisí podnikání mých hvězd a přečtěte si, jaký byl rok 2023 pro:
* spisovatelku a lektorku psaní knih Veroniku Matysovou
* bylinkářku Kateřinu Petrovou
* cvičitelku psů Šárku Ševčíkovou
* autorku projektu Škola zvesela Jarku Bednářovou
* průvodkyni žen Petru Veselou
* terapeutku EFT a instruktorku Pilates Veroniku Holišovou
* specialistku na podnikatelské finance Lucii Krausovou
* lektorku tkaní a háčkování Veroniku Gadulovou
* lektorku čchi-kungu Moniku Šindlerovou
* lektorku češtiny pro cizince Věru Rádyovou
* průvodkyni a terapeutku Petru Holubovou
* klinickou psycholožku a psychoterapeutku Martinu Jurčovou
* účetní a daňovou poradkyni Martinu Nýčovou
* koučku Vlaďku Mrázkovou
* lektorku němčiny Míšu Skopalovou
* koučku Petru Sršňovou
* lektorku kurzů pro rodiče a učitele Karolinu Hornovou
* psychoterapeutku a lektorku znakování s dětmi Soňu Kapavíkovou
* lektorku kurzů o tibetských mísách Kláru Dvořákovou
* lektorku čchi-kungu Zuzanu Skotákovou
* lektorku cvičení Romanu Pokornou
* průvodkyni komunikace se psy Petra Světlíková
* SEO specialistku Alexandra Staňková
* cestovatelku Bohdanu Hladíkovou
* kosmetičku Lucii Trkalovou
* lektorku tejpování Michaelu Votýpkovou
* lektorku francouzštiny Silvii Pluhařovou
* koučku Lindu Horčičkovou
* laskavou podporu v Harmonii Zvuku Justynu Jaroškovou
* lektorku šití kabelek a batohů Báru Mikuláškovou.



