Ze všech stran se na vás valí, že k tomu, abyste úspěšně podnikali, musíte být aktivní na sítích – jenže vy máte pocit, že vás sítě spíš vyčerpávají a nejraději byste se bez nich úplně obešli? A možná máte dojem, že pro všechny kromě vás je tvorba obsahu hračka a že se pro sítě narodili, zatímco vy jste začali podnikat online právě proto, abyste mohli být zalezlí doma a nemuseli s nikým interagovat a nikde se předvádět… Neházejte sítě do žita – tvoří na nich totiž obsah víc introvertů, než si možná myslíte. A když to zvládli oni, zvládnete to i vy. Pojďte se inspirovat!
Není každý extrovert, kdo se třpytí na sítích
Žádný tvůrce obsahu na internetu se nenarodil s mobilem v ruce a každý z nás si musel postupně najít k sociálním sítím cestu. I já si dobře pamatuju, jak jsem byla v začátcích podnikání nadšená z toho, že se živím psaním textů, tj. něčím, u čeho nemusím s nikým mluvit, nemusím být vidět a jsem celý den schovaná za klávesnicí…Prostě naprosto ideální práce pro mou introvertní a stydlivou povahu.
A ačkoliv mi tahle situace naprosto vyhovovala, začala jsem časem vnímat, že je škoda, že nejsem víc vidět. Měla jsem víc a víc spokojených klientek, moje práce mě bavila, neustále jsem se učila nové věci a věděla jsem, že kdybych je sdílela veřejně, pomohla bych tím ostatním. Tahle touha byla nakonec tak velká, že jsem se rozhodla do toho jít, i když jsem se fakt hodně bála.
Moje začátky: první komentáře ve Facebookových skupinách
Něco napíšete a pak to hned zase smažete – přesně takto to vypadalo, když jsem se před 6 lety poprvé odvážila komentovat příspěvky ve facebookových skupinách zaměřených na texty a podnikání. Ve svém oboru jsem teprve začínala a nebyla jsem si jistá tím, jestli už mám dost znalostí a zkušeností, abych mohla cokoliv sdílet veřejně.
Pak jsem se ale postupně otrkala – ze začátku jsem se nepouštěla do kontroverzních témat, na která teď ráda diskutuju :-), ale reagovala jsem jen na témata, ve kterých jsem si byla stoprocentně jistá. Skupiny mi poskytovaly bezpečí malé komunity na stejné vlně a prostředí k tomu, abych se na sítích víc otrkala a začala tam sdílet svoje názory, zkušenosti a rady.
TIP: Interakce v cizích facebookových skupinách je skvělý způsob, jak o sobě můžete dát vědět, když ještě nemáte vlastní komunitu – koukněte na článek, ve kterém popisuju, jak na to.
Co na to řeknou kamarádi?
Než jsem začala podnikat, využívala jsem osobní profil na Facebooku jen pro sdílení fotek z dovolené a dalších zážitků s kamarády a s rodinou – žila jsem 5 let v Dánsku a rok na Novém Zélandě, takže mi Facebook přišel jako skvělý způsob, jak být v kontaktu s těmi, se kterými se už nemůžu vídat každý den.
Když jsem v roce 2018 začala psát texty na zakázku, dlouho jsem to na sítích tajila. Úplně jsem totiž změnila obor své práce – přešla jsem od fyziky k marketingu. A ačkoliv jsem si to nechtěla přiznat, podvědomě jsem se bála toho, co tomu řeknou mí kamarádi a známí. Nebyla jsem si ještě jistá svým zbrusu novým podnikáním ani tím, jak dlouho mi tenhle nový zatím-spíš-koníček vydrží.
Po nějaké době jsem pak celá nervózní šla s pravdou ven a začala jsem na osobním profilu mluvit o tom, v čem podnikám. A nestalo se vůbec nic. 😀 Buď bylo mým kamarádům úplně jedno, že teď dělám něco nového, nebo si o tom mysleli své, ale nedali mi to najevo. A mně došlo, že jsem se celou tu dobu bála úplně zbytečně! Dnes mě spousta mých kamarádů na sítích sleduje a některé mé bývalé spolužačky si dokonce koupily moje kurzy – koukněte např. na projekt s hrami pro děti Etapovky od Míši Černé nebo na Lenku Kopřivovou, která se věnuje tomu, jak nás může obohatit poznání našich předků.
První příspěvek na facebookovou stránku: pomoooc, vždyť to uvidí VŠICHNI!
Dodnes si pamatuju ten okamžik, kdy jsem dala první příspěvek na veřejnou stránku na Facebooku. Do té doby jsem byla zvyklá přispívat jen v uzavřených skupinách nebo u sebe na profilu, kde jsem se cítila bezpečně – a najednou jsem měla pocit, že to, co napíšu na stránku, uvidí CELÝ SVĚT.
Vůbec mi nedošlo, že jsem tam měla tak málo fanoušků, že to uvidí maximálně pár lidí, nebo že celý svět fakt nezajímá, co právě teď napsala na stránku nějaká Ingrid Dach. Celý den jsem pak kontrolovala, jestli tam ten příspěvek pořád je, jestli není přece jen trapnej a neměla bych ho smazat… a byla jsem neskutečně vděčná všem, kteří mě podpořili lajkem nebo komentářem. Napsat každý další příspěvek pak už bylo snadnější a snadnější, takže i tady platilo, že nejtěžší pro mě bylo začít.
TIP: Podporujte se navzájem! Lajk nebo krátký komentář vám zabere pár vteřin, ale pro sebevědomí začínajícího (i pokročilejšího :-)) tvůrce je to obrovská podpora a motivace.
Další výstup z komfortu: facebooková reklama
Jak už to v podnikání bývá, když už se cítíte v něčem dobře, přichází další výzva. 😀 Na jaře 2020 jsem se rozhodla poprvé investovat do facebookové reklamy (částku 500 Kč :-)). Neřešila jsem ani tak texty nebo technické nastavení, ale své mentální nastavení – hodně jsem se bála hejtů od neznámých lidí. Teď zpětně vnímám, že to bylo určitě i tím, že jsem dělala vše teprve krátkou dobu a nebyla jsem si dost jistá tím, jestli budou mí fanoušci spokojení, jestli mám opravdu co předat atd., ale s mou tehdejší koučkou Silvií Solarikovou jsme rozklíčovaly, že můj strach pramení i z větších hloubek a z mého dětství, takže jsem se s ním mohla naučit pracovat.
A jak to dopadlo? Hejty samozřejmě přišly, ale ustála jsem to a po nějaké době jsem je přestala vnímat jako něco, co mi ubližuje. Došlo mi, že když mě hejtí někdo cizí, vypovídá to víc o něm než o mně – ale taky jsem si uvědomila, že každý hejt je dobré vzít jako zpětnou vazbu a popřemýšlet si, jak se z něj můžu poučit (třeba o tom, jak můžu působit na ty, co mě ještě neznají). A postupně jsem si zvykla, že k tomu, že jsem vidět, patří i to, že mají lidé pocit, že můžou cokoliv jakkoliv komentovat – s tím neudělám nic. Můžu ale udělat něco s tím, jak na to budu reagovat a jak se u toho budu cítit.
Točení videí – moje největší noční můra
Když jsem začala podnikat, obdivovala jsem všechny ženy, které točily videa nebo dokonce dělaly živá vysílání. Měla jsem pocit, že toho zvládnu hodně: naučit se technikálie, vzdělávat se v úplně jiném oboru, než který jsem vystudovala, tvořit příspěvky na sítě… Ale točení videí určitě NE. Sama sebe jsem se zařadila do škatulky někoho, kdo videa nikdy točit nebude, protože by to nezvládl. Prostě to pro mě vůbec nebyla varianta, která by mohla být reálná – považovala jsem to asi tak za stejně pravděpodnou věc, jako že by nám ve vinohradu začaly růst lahve vína místo hroznů.
Ve vinohradu nám ještě pořád rostou jen hrozny, ale já jsem točit videa a dokonce i živě vysílat začala. Jakto? Protože jsem si uvědomila, o kolik příležitostí přicházím, když to nedělám. A ten pocit byl tak silný, že jsem se rozhodla změnit to, co jsem si o sobě celý život myslela: že neumím mluvit, že koktám, že když mě ostatní poslouchají, jsem děsně nervózní…
Byl to pro mě dlouhý a náročný proces, začátky jsem hodně prožívala a první krátká videa jsem točila několik hodin, než jsem měla pocit, že se to jakž takž dá poslouchat a že se na sebe můžu dívat. Dodnes si pamatuju i okamžik, kdy jsem poprvé vysílala naživo. Seděla jsem venku na terase, bylo ráno a všichni ještě spali, moje třetí dítě spalo u mě v šátku. Asi tak hodinu jsem se furt odhodlávala, střídavě se uklidňovala a panikařila, že to nikdy nedám a na co si to tady hraju a proč radši nespím a čí to vůbec byl nápad, že začnu podnikat?!?
Pak se mi dítě v šátku začalo trochu vrtět a mně bylo jasný, že se za chvíli vzbudí a musím si pospíšit, protože pak už bych nenatočila nic. Srdce mi bušilo tak hlasitě, až jsem měla pocit, že ho musí slyšet celý Zlín, kde jsme tehdy bydleli. No a pak jsem se nadechla, třesoucí se rukou zmáčkla červené tlačítko a asi minutu vysílala. A potom jsem se rozbrečela – úlevou, nadšením a taky z toho, že už se nenechám omezovat myšlenkama o sobě. A že dokážu cokoliv…
I vy zvládnete cokoliv – krok za krokem
Kdyby mi před 6 lety někdo řekl, že budu mít v kampaních tisíce lidí, budu vést online kurzy pro stovky lidí a pravidelně vysílat na sítích, omdlela bych strachy. 😀 Protože jsem ale rostla postupně, nebylo to tak děsivé – vždycky jsem si posouvala laťku jen o jeden malý kousek. Tak, aby pro mě byl další krok výzvou, které se trochu bojím, ale aby to nebyl obrovský strach, který by mě paralyzoval a hodně stresoval. Pokud chcete točit hodinová živá vysílání a zatím je vám při té představě na omdlení, najděte si menší cíl (třeba krátká předtočená videa), který pro vás bude zvládnutelnou výzvou. A pak se k vašemu velkému cíli dostanete postupně.
S nikým se neporovnávejte a nebuďte ve stresu z toho, co dělají ostatní, kolik obsahu tvoří a jak frčí – poslouchejte hlavně sami sebe a když se na něco zatím necítíte, dopřejte si čas. Já teď s úsměvem vzpomínám na to, jak jsem do prvních příspěvků na facebookové stránce nechtěla dávat svoje fotky, to pro mě byl ještě pořád velký výstup z komfortní zóny. Postupně jsem se ale otrkala, sdílela jsem na sítích např. fotku svých rukou, ve kterých něco držím, nebo fotku svých bot. Pak jsem přešla k mým fotkám zdálky a až za nějakou dobu jsem začala fotit a sdílet selfíčka. Teď už to pro mě žádný výstup z komfortu není – prostě se vyfotím a hodím to na sítě, ale musela jsem se k tomu postupně dopracovat.
Když vám bude scházet motivace nebo nadšení, vzpomeňte si na vaše fanoušky. Byla by fakt škoda, abyste s nimi nesdíleli vaše zkušenosti a znalosti jen kvůli tomu, že máte dojem, že vaše videa nebo texty nejsou tak perfektní, jak byste si přáli. A uvědomte si také to, že rostete postupně. Ačkoliv tvorba obsahu je ze začátku náročná, protože se musíte naučit hodně věcí a vše pak testovat v praxi, vaše první pokusy uvidí jen pár prvních fanoušků. A právě díky prvním pokusům se můžete postupně zlepšovat – protože kvalitní obsah nezačnete tvořit tak, že nad tím budete donekonečna přemýšlet, ale tak, že budete tvořit hodně obsahu, vylepšovat ho a růst. A první pokusy uvidí jen pár lidí, takže se toho nebojte a pojďte do toho!
Když se něčeho bojím, hodně mi pomáhá i otázka „Co nejhoršího se může stát?“. A co nejhoršího se může stát, když dám něco na sítě? Pokud nebude mít příspěvek žádnou odezvu, můžu se z toho poučit pro další tvorbu. Pokud někoho naštve nebo vyvolá negativní reakce, můžu klidně nějaké komentáře nebo i celý příspěvek smazat, pokud budu chtít. A ano, možná se může stát, že moje nedokonalé video někoho odradí, protože nemám kameramana a nejsem v natáčení profík – takový člověk ale stejně v tuhle chvíli není můj ideální klient, protože ani své kurzy nenatáčím ve studiu. A je to právě tvorba nedokonalých videí, která mě postupně posune dál k těm dokonalejším.
Důležité je vnímat podnikání jako seberozvoj a všechny nové výzvy jako příležitosti naučit se něco nového, ne jako překážky, které by vás měly odradit od další cesty. A když se cítíte zaseklí, nechejte si pomoct – dnes existuje velké množství terapií a přístupů, takže si určitě vyberete ten, který bude vyhovovat právě vám – koukněte třeba do pravidelného čtvrtečního promo vlákna u mě ve skupině Hvězdy online podnikání.
TIP: Jednou z možností jsou Bachovy esence, které už spoustu let využívá moje dlouhodobá klientka a certifikovaná lektorka téhle metody Martina Taubrová, která si také musela najít cestu, jak jako introvert točit videa a tvořit obsah na sítích (na facebookové stránce Bachovy esence má dnes 17 tisíc fanoušků):
„Jsem těžký introvert, který přestává být introvertem jen v momentě, kdy učí. Učit víkendové kurzy Bachových esencí pro mě nebyl problém, ale přejít za covidu na online live učení, to se mnou zamávalo. Jak vypadám na kameře, neříkám kraviny, protože mluvím někam do éteru? Jak mi to půjde? Ten strach nebyl malý.
V začátcích mi pomohly esence. Pak jsem se rozjela a přepnula do učícího módu a bylo to fajn. Jenže za pár měsíců přišla další výzva. Natočit videa pro Rádio Regenerace. Znovu jsem se musela opřít o esence, protože můj introvert vylezl na povrch a s ním strach být více vidět. Učit 15 lidí je nic proti tomu točit sama videa a vědět, že je uvidí o dost více lidí. Byla to první předtočená videa a té podpory jsem potřebovala dost.
Jsem ráda introvertem, ale někdy se vědomě vystavuji věcem, co jsou mimo mou komfortní zónu a pak se ráda opřu o Bachovy esence. Strach je důležitá emoce, ale když nás ovládá, tak přicházíme o životní příležitosti, což je škoda. Nenechte se strachem brzdit.“
Pokud chcete zjistit, jak vám Bachovy esence můžou pomoct se strachem být vidět, koukněte na Martinin e-mailový kurz Nebojte se strachu, kam můžete právě teď zdarma naskočit. Já mám Bachovky vždycky po ruce a spolu s oblíbenými esenciálními oleji mi pomáhají zůstat v klidu, když mě čeká např. důležité vysílání nebo když něco nejde podle plánu.
Nejste v tom sami!
Hodně mi pomáhalo i uvědomění, že nejsem sama, pro koho je být vidět velká výzva. I proto jsem se rozhodla o tomhle tématu psát – abyste si uvědomili, že v tom nejste sami a že podobné pocity jako vy zažívala v začátcích většina tvůrců. Každý z nás si musel na sdílení postupně zvykat, najít si vlastní cestu, jak využívat sítě pro podnikání – a každému z nás se nějaký typ obsahu tvoří lépe než jiný.
A protože je občas jen těžko uvěřitelné, že ten, koho dnes známe jako úspěšného tvůrce příspěvků nebo videí, z toho měl kdysi dávno taky strach, pozvala jsem do jednoho z mých vysílání ve skupině Hvězdy online podnikání dvě podnikatelky, které tento strach úspěšně překonaly a dnes by ho na nich nikdo nepoznal. Ve videu se můžete těšit na Báru Severin, která se nebojí tančit v reels ve spodním prádle, a Radku Lankašovou, která dřív nechtěla vůbec tvořit na sítích a dnes konzistentně tvoří hodně zajímavý a přínosný obsah. Holky s vámi nasdílely, jak se na sítích postupně otrkaly, co jim pomohlo nebát se být vidět a jak si našly způsob tvorby obsahu, který si dnes užívají a který jim vyhovuje. Těšíme se na viděnou!
