U některých klientek přesně vím, jak staré jsou jejich děti, co nejraději vaří jejich manžel i kde byly v červenci na dovolené – a o některých nevím skoro nic. To, jestli na sítě dáváte fotky z pláže nebo z dětské narozeninové oslavy totiž nerozhoduje o tom, jak úspěšné bude vaše podnikání – ale na druhou stranu nakupují v dnešní době zákazníci čím dál víc i podle toho, kdo je jim sympatický a s kým sdílí podobné hodnoty. Jak tedy najít hranice toho, co sdílet na sítích? Na tuhle otázku se mě ptáte fakt často – tak si pojďte přečíst, jak si v tom udělat jasno.
Proč vůbec sdílet i jiné téma než vaše podnikání?
Všichni už dávno víme, že dnes nestačí dávat na sítě jen prodejní nabídky – a to ani v případě, že máte e-shop a prodáváte pořád. Lidé se na sítích chtějí bavit, vzdělávat, inspirovat – a také se dozvědět něco o tom, kdo za jejich oblíbenými produkty stojí.
Když se rozhodnete sdílet něco ze svého soukromého života, přestanete být anonymní značkou a jste najednou někým, ke komu si lidé začnou postupně budovat vztah. Jakmile zjistí, že řešíte podobné problémy, že máte podobné názory, že děláte něco zajímavého nebo třeba že se vám taky občas něco nepovede, může je to s vámi hodně sblížit.
Když se pak budou rozhodovat mezi podobnými produkty od vás a vaší konkurence, může je k nákupu vaší nabídky přimět právě to, že vás už „znají“, souzní s vámi a mají k vám větší důvěru. Zvlášť pokud nabízíte program s živou podporou (workshopy, online setkání, individuální konzultace…), je pro zákazníky důležité vědět, že jim tuhle pomoc bude poskytovat někdo, kdo je jim sympatický a s kým budou rádi v kontaktu.
Osobněji laděné příspěvky mají výhodu i v tom, že mívají velké dosahy, hodně lajků i komentářů. Lidé jsou totiž zvědaví a láká je nakouknout do soukromí druhých. Navíc vyvolává osobní sdílení často emoce – a tudíž i touhu vás podpořit, povzbudit, ocenit nebo sdílet podobné zkušenosti či zážitky v komentářích.
Tento typ příspěvků se hodí na každou sociální síť – jen si musíte najít hranice toho, kolik z vašeho soukromí kam sdílet. Zatímco např. na facebookové stránce doporučuju osobní obsah používat spíše jako doplněk a soustředit se převážně na příspěvky související s tématem vašeho podnikání, u osobního profilu už sám jeho název napovídá, že se tam skvěle hodí příspěvky o vás a vašem osobním životě.
TIP: Máte zmatek v tom, co dávat na facebookový profil, na stránku a do skupiny? Koukněte na článek, kde vám to srozumitelně vysvětlím.
Kolik toho musím sdílet, aby to fungovalo?
Protože ve svých kurzech učím, jak psát texty do e-mailů a na sociální sítě, ptají se mě ženy na to, kolik by toho měly sdílet, hodně často. Obvykle s nimi řeším, že své soukromí moc sdílet nechtějí, a zajímá je, jestli je to vůbec nutné k tomu, aby byly na sítích úspěšné a aby jim fungovaly kampaně.
Pokud nad touhle otázkou právě teď přemýšlíte, mám pro vás dobrou zprávu: nutné to určitě není a můžete mít velké kampaně i bez toho, aby lidé věděli, jaká je vaše oblíbená snídaně a jak se jmenuje vaše tchyně. Než ale myšlenku na osobnější sdílení definitivně zavrhnete, popřemýšlejte si ještě nad tím, jak se vaše konkrétní cílová skupina rozhoduje, jestli si koupí váš produkt, službu nebo online kurz na vaše téma.
Mezi mými klientkami mám několik právniček. V tomhle případě si myslím, že se lidé budou rozhodovat především na základě jejich odborných znalostí, o kterých se přesvědčí během kampaně např. na webináři. Dá se tedy předpokládat, že rozhodování fanoušků bude více založené na logice a že osobní sdílení tady nebude mít takovou váhu, i když ještě pořád může v kampaních pomoci.
Pokud ale prodáváte např. kurz s intenzivní podporou o tom, jak zlepšit intimní vztah s partnerem, bude rozhodovací proces vypadat trochu jinak. Potenciální zákazníci nebudou řešit jen vaše odborné vzdělání a zkušenosti, ale i to, jestli jim bude příjemné před vámi sdílet téma, o kterém možná zatím s nikým nemluví. Budou přemýšlet o tom, jestli se s vámi cítí uvolněně, příjemně, bezpečně… A tady hodně pomůže, pokud vás díky osobnějším příspěvkům na sítích lépe poznají a postupně si k vám vybudují vztah a důvěru.
V případě mých kurzů marketingu a copywritingu mi osobní sdílení na sítích pomáhá i proto, že existuje spousta přístupů k tomu, jak psát a prodávat – a každý si vybírá takového mentora, jehož přístup s ním rezonuje. No a přístup k prodeji a kampaním často souvisí i s tím, jak přistupujeme k jiným oblastem našeho života. Můj kurz Prodávejte jako hvězda je navíc s intenzivní podporou, kde se potkávám se ženami online několikrát týdně, takže je pro ně důležité, aby poznaly, že jsme na stejné vlně a že mnou chtějí trávit čas. V mém oboru je navíc velká konkurence, takže se může snadno stát, že si lidé budou vybírat z více možností i podle osobních sympatií – a tady opět může moje osobní sdílení nahnout misku nákupních vah na mou stranu.
Osobní sdílení mi marketingově skvěle funguje i z toho důvodu, že mám malé děti – a spousta mých fanoušků také. Klientky tak vědí, že se s nimi dokážu ztotožnit, že pochopím, že potřebují být flexibilní nebo že se nemohou věnovat svému podnikání celý den. I já sama nejraději poslouchám rady (např. o tom, jak uklízet nebo jak si zorganizovat čas) od mentorů, kteří mají děti, protože vím, že se dokážou lépe vcítit do mých časových i energetických možností.
V žádném případě to ale nechápejte tak, že bych si promýšlela, co z mého osobního života sdílet nebo jak působit, abych klientky zaujala a aby koupily – jediné, co tady funguje, je totiž autenticita. Nechceme naše fanoušky nalákat na načančanou představu o nás, která ale pak během placeného produktu nebude odpovídat realitě – chceme, aby poznali, jací skutečně jsme, a abychom tak měli větší jistotu, že nám to pak v kurzu bude společně fungovat.
Jestli jste si teď uvědomili, že se vaše publikum přece jen podle emocí a společných hodnot při nákupu vašich produktů rozhoduje, mám pro vás další dobrou zprávu: hranice toho, co budete chtít veřejně sdílet, si určujete jenom vy. A nemusíte hned začínat svými milostnými přešlapy (nebo úspěchy :D) ani příhodami ze života vašich dětí – i sdílení vašeho oblíbeného letního nápoje nebo oblíbené příchutě zmrzliny je prvním krokem k tomu, abyste se z pouhého profilu na sítích postupně stali někým, u koho budou mít lidé dojem, že ho dobře znají.
A aby bylo jasno: na sítích samozřejmě nemusíte sdílet nic, co vám není příjemné. Každý máme jinou potřebu sdílet i jinou potřebu chránit si naše soukromí – a co někdo sdílí naprosto přirozeně a samozřejmě, bylo by pro jiného už přes čáru. Jen si popřemýšlejte nad tím, jestli nemáte ke sdílení soukromí zbytečně odpor nebo předsudky – často mi totiž ženy říkají, že si myslely, že musejí hned sdílet kdo-ví-co, tak raději nesdílely nic. A to je fakt škoda. 🙂
Jak jsem popisovala v článku o strachu z tvorby obsahu na sítích, většinou to bývá tak, že začneme psát o tom, co se nám sdílí snadno, a postupně si naprosto přirozeně zvedáme laťku a jsme čím dál otevřenější – tak, jak nám to je příjemné. Takže klidně začněte u zmrzliny a uvidíte, kam vás sítě postupně zavedou. 🙂
Proč nepsat jen o jednorožcích?
Jasně, taky si ráda dávám na sítě fotky, na kterých mi to sluší, fotky z nádherných míst, kam cestuju, nebo třeba oslavné příspěvky o tom, co se mi povedlo (nebo co se povedlo mým dětem :D). Problém ale je, že tyhle příspěvky dělají ze sítí nablýskané výkladní skříně, kvůli kterým může mít někdo dojem, že jeho život nestojí za nic, protože nepije každý den ke snídaní šampaňské, jeho děti neujdou 20 kilometrů nebo nevypadá po probuzení jako supermodelka. A problém je i v tom, že naše fanoušky nezajímá jen dokonalost, ale spíš opravdovost, upřímnost, něco, s čím se můžou ztotožnit a kde budou cítit, že jste s nimi na stejné vlně.
Nic proto nezkazíte, když tuhle iluzi jsem-jednorožec-a-všude-kolem-je-jen-duha čas od času doplníte příspěvkem, který ukazuje vás i váš život v reálnějším světle – třeba když přiznáte, že je dovolená se třemi dětmi docela náročná, nebo že jste po celodenním cestování po nádherných místech fakt unavení, protože je všude nesnesitelný horko. Budete působit reálněji, upřímněji – a tohle dneska fakt funguje. I prodává.
Když totiž pojmete sítě víc reálně, budou mít lidé pocit, že jim čtete myšlenky a že víte, co prožívají. A jakmile ucítí, že jim rozumíte a jste na stejné vlně i lodi, snadno si pak uvědomí, že jim díky tomu dokážete pomoct s tím, co řeší.
TIP: Koukněte na článek o tom, co je to upřímný marketing a proč je to jediná cesta, jak dlouhodobě úspěšně podnikat.
Proč už na sociálních sítích nesdílím to, co v sobě zatím nemám vyřešené
Za těch 6 let, kdy aktivně využívám sociální sítě nejen k tomu, abych věděla, co dělají mí bývalí spolužáci, jsem na sítích sdílela už spoustu věcí ze svého soukromí. A zatímco ze začátku mě na osobním profilu sledovalo pár stovek přátel, v červenci 2023 už tam mám 6 479 sledujících. Je proto jasné, že dostávám daleko více komentářů nebo zpráv reagujících na moje osobní příspěvky – a musela jsem se smířit s tím, že nejsou vždy jen podporující a pozitivní.
Časem jsem si našla své hranice, co chci na sítích sdílet – nechci, aby byly moje sítě jen pozlátkem, ze kterého bude mít každý dojem, že online podnikání nebo život se třemi dětmi vypadá tak, že se jen válím na pláži, nepracuju a všechny úspěchy mi samy padají do klína. Na druhou stranu jsem si ale uvědomila, že mi není vždycky příjemné sdílet něco, co je náročné, co mě trápí a co ještě nemám zpracované…
Moje dcera měla loni vážné zdravotní problémy a já byla v obrovském stresu. Když jsme skončily počtvrté za půl roku akutně na JIP, sdílela jsem na sítích fotku, jak ležím vyčerpaná na nemocniční posteli a nevím, co dál. Proč jsem to udělala? Asi jsem potřebovala podporu, povzbuzení… a nejsem zvyklá ukazovat jen tu duhovou a jednorožčí stránku života.
Byl to ale nakonec jeden z mála příspěvků, kterých jsem zpětně litovala. Měl stovky komentářů a ačkoliv věřím, že byly všechny dobře míněné, ne každý z nich na mě v tu chvíli působil podporujícím způsobem. Navíc mi Messenger zaplavily desítky zpráv o tom, že bych už měla fakt konečně míň pracovat a věnovat se svému dítěti, aby si o mou pozornost nemuselo říkat tím, že bude potřebovat do nemocnice…
V tu chvíli jsem se od sítí úplně odstřihla a přestala si tyhle zraňující komentáře číst. Na běžné hejty, které jsem dřív občas dostávala na sítích, jsem si už zvykla, ale tohle bolelo – a navíc jsem si to četla ve chvíli, kdy jsem byla psychicky na dně. Au.
Když jsem se trochu vzpamatovala a bylo jasné, že i dceři už je lépe, dopsala jsem pod příspěvek informace o jejím zdravotním stavu (vrozená vada srdce), který bohužel opravdu nemůžu moc ovlivnit tím, jak moc nebo málo pracuju. Zvládla jsem se znovu uklidnit a získat odstup vůči tomu, co mi ostatní píšou, tak jak se mi to daří v ostatních tématech. A vzala jsem si z téhle situace ponaučení, že opravdu nechci sdílet vše – nebo alespoň ne hned, když nemám dané téma ještě úplně zpracované… Některé náročné věci jsem se rozhodla na sítích sdílet až po letech – a některé zatím vůbec a dost možná to tak i zůstane.
V otázce hranic sdílení na sítích prostě platí, že vše záleží jen na vás – a stejně jako se vším ostatním na sítích, i tady se vaše názory mohou postupně měnit oběma směry a je dobré řídit se tím, co aktuálně cítíte a prožíváte. Pokud chcete sociální sítě dlouhodobě využívat pro podporu vašeho podnikání, musíte na nich fungovat tak, aby vás nevyčerpávaly a neštvaly, ale nabíjely energií. A je jen vaše odpovědnost, aby tomu tak bylo.
Je dobré psát na sítě o kontroverzních tématech?
Lidé si jen výjimečně koupí něco od někoho, kdo jim není sympatický – stává se to v případech, když potřebují něco akutního nebo když neznají jinou možnost, jak by danou věc získali nebo jak by se něco konkrétního naučili. Když ale mají na výběr, nakoupí si od toho, s kým se cítí na stejné vlně.
Z toho důvodu vždycky doporučuju dobře si zvážit, jestli chcete veřejně vyjadřovat své názory na hodně kontroverzní témata, jako je např. politika, očkování a podobně, ve kterých má navíc spousta lidí pevně vyhraněný postoj. Ne každý je totiž tak tolerantní, aby se dokázal oprostit od toho, že jeho potenciální mentor nebo lektor má úplně jiný (třeba nemainstreamový) názor na politiku nebo zdraví.
Já sama jsem důkazem toho, že se můžete spokojeně několik let učit od někoho, s kým se neshodnete třeba ohledně očkování nebo světové politiky – moje mentorka Sigrun má na tahle témata často úplně jiný názor než já. Nemůžete ale počítat s tím, že od sebe dokážou všichni vaši fanoušci tahle témata oddělit.
Ačkoliv o politice na svých sítích téměř nemluvím, často se tam věnuju jiným kontroverzním tématům, u kterých ale vnímám, že tam panuje větší tolerance: domácí vzdělávání, dlouhodobé kojení, domácí porody, dříve i život bez auta a další témata, která bývají často považovaná za alternativní. Tohle sdílení je ale pro mě natolik zásadní, že je chci zveřejnit, i když počítám s tím, že se mnou samozřejmě nebude každý souhlasit – a navíc vnímám, že v nich můžu ostatní inspirovat svým přístupem.
Nesdílím je ale stylem, že bych svůj názor nebo styl života považovala za jediný správný, tj. nepíšu konfliktně, ale spíš tak, abych pomohla tomu, kdo zrovna v daném tématu inspiraci hledá. Proto věřím, že moje občasné příspěvky třeba o porodech nebo domškoláctví neodradí ty, kdo mají jiné názory nebo zkušenosti než já. A reakce mých fanoušků mi tuhle domněnku zatím potvrzují: hejty v těchto případech téměř nedostávám, často ale dostávám zvídavé dotazy nebo pozvánky na rozhovory na daná témata – a taky nadšené komentáře, že se o těchto alternativách nebojí šířit osvětu někdo, kdo má početné publikum.
A co děti a rodina?
Když si nastavíte hranice v tom, jaké názory a jaká témata z vašeho vlastního soukromí chcete sdílet, musíte se ještě zamyslet nad tím, jestli a jak chcete sdílet soukromí ostatních. Většinou se jedná o členy vaší nejbližší nebo i širší rodiny, ale mohou to být např. přátelé nebo kolegové v práci.
Moje klientky nejčastěji řeší, jestli mají na sítích sdílet fotky nebo informace o dětech a partnerovi. Stejně jako s dalšími hranicemi tu neexistuje univerzální pravidlo a vy sami si musíte zvážit, jak tohle dilema vyřešíte. Spousta klientek mi říká, že partner vůbec nechce, aby dávaly na sítě jeho fotky nebo jakékoliv informace o něm – a některým partnerům to evidentně nevadí, protože toho o nich na sítích jejich podnikajících poloviček můžete najít opravdu hodně. 😀
Moje vlastní pravidlo je, že občas fotky sdílím, ale nikdy nemluvím o partnerovi v negativních slova smyslu, tj. neřeším na sítích nic, co by mu mohlo být nepříjemné. A když si nejsem jistá, zeptám se. No a můj muž byl už v několika kampaních hostem ve vysílání u mě nebo u Sigrun a tahle videa měla vždycky velkou sledovanost, takže pokud vás (i vašeho partnera :)) podobný krok láká, doporučuju!
Trochu jinak bych nad tématem sdílení o partnerovi uvažovala v případě, kdy učíte téma, které souvisí s partnerskými vztahy, intimitou nebo třeba partnerskou komunikací – ale i tam se bez příkladů z vlastního života obejdete, pokud to tak budete vy a/nebo váš partner cítit.
Zatímco s partnerem si o všem můžete promluvit a respektovat jeho názor, za děti rozhodujeme často my sami. A opět se běžně setkáváme s různými přístupy – někdo sdílí otevřeně jakákoliv videa nebo fotky s dětmi, někdo děti nesdílí vůbec, někdo o dětech „jen“ píše, někdo sdílí fotky, na kterých děti jsou, ale není jim vidět do obličeje…
I diskuzí na tohle kontroverzní téma můžete na internetu najít spoustu – obavy panují hlavně kolem možného zneužívání dětských fotek (nejen pedofilními osobami, ale např. i pomocí stále se zlepšujících technologií jako je deepfake) nebo kolem toho, jestli budou zpětně děti souhlasit s tím, jak jsme je na sítích prezentovali. I když totiž cokoliv později smažete, někdo už si mohl fotku dávno stáhnout nebo si udělat snímek obrazovky, takže když něco dáte na internet, musíte počítat s tím, že se fotka pak může dostat kamkoliv.
Zastánci publikování fotek dětí argumentují např. tím, že když na sítě nedáte fotky vašeho dítěte vy, dá si je tam stejně samo, až mu bude 11, nebo tím, že daleko větší nebezpečí hrozí malým dětem v reálném offlinovém světě. A samozřejmě všichni zbožňujeme roztomilé fotky dětí našich kamarádů, že?
A jak to mám já? Můj přístup k tomuhle kontroverzního tématu se s časem mění. Zatímco dříve jsem fotky dětí na sítích sdílela (ale vždy jen ty pozitivní, na kterých děti vypadaly dobře a nepůsobily tam např. směšně nebo nebyly polonahé atd.), letos v létě jsem se rozhodla, že fotky z naší dovolené zůstanou jen v našich rodinných albech. Důvodů k tomuhle kroku mám více, ale jedním z hlavních bylo to, že se teď výrazně rozrůstá moje publikum a uvědomuju si, že mě nesledují jenom ti, kteří se mnou sympatizují (tohle můžete snadno zjistit např. ve stories). A najednou jsem měla pocit, že zatímco sdílení mého soukromí je pro mě v pořádku, chci omezit míru soukromí mých nejbližších, kterou na sítích odhaluju.
Důvodů k tomuto rozhodnutí ale bylo více – a protože je tohle téma hodně diskutované a neexistuje na ně univerzální odpověď, ve skupině Hvězdy online podnikání najdete záznam vysílání, ve kterém jsem měla také hosty v podobě mých dvou klientek: online lektorku angličtiny Petru Šolcovou, jejíž syn vyžaduje více péče a Petra se rozhodla, že tohle téma nebude na sítích sdílet – a přestože o svém soukromí moc nemluví, je jednou z nejúspěšnějších českých podnikatelek. Druhým hostem byla lektorka nenásilné komunikace Dagmar Cmorej, jejíž příspěvek o tom, proč na sítích nesdílí fotky svých dětí, ačkoliv by se to k jejímu tématu přirozeně hodilo, mě nedávno hodně zaujal.
Jako vždy vám nebudeme vnucovat jeden univerzální názor, ale budeme na dané téma diskutovat a inspirujeme vás k tomu, abyste si popřemýšleli o vaší vlastní cestě k tomu, co vše chcete na sítích sdílet. Těšíme se na viděnou naživo nebo ze záznamu!
